Komentáře: Sobota oddávajícího

Od: Anonym

Anonym — Sat, 24 Apr 2021 00:40:49 +0000

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sat, 23 Jun 2007 06:49:10 +0000

správný pohled
Moc jste mne svým přístupem i textem potěšil. Většinou se mi zdálo, že jacíkoli „obřadníci“, včetně těch kostelních, ač mnohem starší než vy, nadhled nad sebou nemajíce nedorostli ke svému úkolu. Asi je to tím, jak je naše společnost „rychle vyrostlá“. Jako bychom byli takovou lebedou na smetišti pomalé historie, co vyrůstá o překot, ale trvalou krásu stvořit nedokáže. Proto většinou neumíme ani svatby, ani křtiny, ani pohřby. Nemáme obřady o co opřít, opory z minulosti jsou pryč a případné opory nové jsou dosud nesdílené, takže se nesoudržně drobíme.
Jen tak dál, pane zastupiteli 🙂

Od: Belbo

Belbo — Tue, 19 Jun 2007 17:37:10 +0000

obcanske liturgie
obcanske lirurgie jsou predmetem mého uprimneho despektu, ale myslim, že si dělal, co si mohl Lukasi, takze to bylo hezke 🙂

Od: Dan

Dan — Tue, 19 Jun 2007 12:40:51 +0000

Moc pěkný
Lukáši, moc se ti to povedlo. Gratuluju k vydařený grafománii!

Od: Autor

Autor — Tue, 19 Jun 2007 09:25:42 +0000

Tak tak
Chtěl jsem se o tom zmínit i v zápisku, ale nerad bych ho moc nafukoval. Tak jen na okraj: přiznám že civilní svatby v odsvěcených kostelech jsou prostě divné a mám s tím problém. Už proto, že sám bych civilní obřad nechtěl – a přesto ho vykonávám. Blbý, že? 🙂

Od: GLUM

GLUM — Mon, 18 Jun 2007 15:09:52 +0000

Hezký článek
Je zvláštní si uvědomit, že oddávající je vlastně úplně normální člověk z masa a kostí a ne jakýsi nadpřirozený pan Republika (ideálně s lidským tělem, lví hlavou a dvěma ocasy). K naší svatbě jsme potřebovali nejen dispens pražského arcibiskupa (neboť katolička se jinak nesmí provdat za nevěřícího), ale ještě jsem se vší zuřivostí dvacetiletého agnostika zasahoval do svatební liturgie, kteréžto úpravy rovněž vyžadovaly konzultaci s vysokými církevními úřady. Kdyby byl oddávajícím knězem kdokoliv jiný než Tomáš Rádl, jeden z nemnoha členů podzemní cirqe, jistě by mě poslal do háje zeleného či spíše do horoucích pekel. Ale navzdory mým zásahům (a díky Tomášovi) byl obřad krásný a důstojný a manželství, které jsme si tam darovali, skutečnou svátostí. To vše v závěru podtrženo jednou zvláště exaktickou skladnou J.M.Jarreho. Původně jsem strašně prskal, ale dnes si vůbec neumím představit, že bychom měli mít svatbu na úřadě. Ale později jsme viděl i „úřední“ svatby v kostele, moc smutné…